HISTORIE
Roku 1237 ves patřila zábrdovickému klášte u premonstrátů, postupně zde získávali majetky brněnští měšťané a v polovině 14. století celou ves držel brněnský měšťan Bohuš z Tišnova, který ji roku 1376 vložil do zemských desk kapitule sv. Petra v Brně.
Za česko-uherských válek byla vesnice v letech 1467-1470 zpustošena a na několik desetiletí opuštěna.
Ve starší době žili ve vsi i svobodní dvořáci a ještě v letech 1580-1587 zde existoval purkrechtní dům, na konci 16. století zde však byli již jen poddaní. Obecní pečeť je doložena od roku 1617 - nahoře má klíč, dole hrozen. Správu vsi vedl rychtář a 3 přísežní, na vinice dohlíželi 3 perkmistři, dozor nad komíny měli 2 komináři a rybník měl na starosti porybný do roku 1727, kdy byl rybník vysušen.
Ves byla zcela zpustošena Švédy roku 1645, ale již v 50. letech byla obnovena Vinařství v polovině 18. století již upadalo a vinice byly měněny na role. Roku 1785 byla robota převedena na peněžité platy a roku 1790 si poddaní vykoupili grunty.

HISTORIE
Ves patřila moravskému markraběti. Král Václav ji roku 1237 vyměnil s kostelem sv. Petra v Brně za jiné vsi.
Roku 1628 koupil svovbodný dvůr v Bosonohách s vinohrady Tišnovský klášter.
Za třicetileté války byla ves jen málo poškozena. Růst obce vyvolal roku 1719 mýcení blízkého lesa za účelem získání dalších rolí. V 17. a 18. století zde byly (již od 13. století) četné vinice. Zdejší vinice vlastnili také brněnští měšťané. Roku 1653 se uvádějí vinice v Zadní hoře, v Hubařích, na Branách, v Novosadech, v Padělkách, v Zajíčku. Roku 1661 přenechal tišnovský klášter svým poddaným některé pusté vinohrady. Roku 1674 bylo obděláváno přes 156 měr vinic.
Roku 1749 je doložena pečeť s mluvícím znamením. Dvůr byl roku 1785, kdy byla uzavřena smlouva o výkupu roboty, rozdělen mezi 9 poddaných; mlýn o 1 složení byl prodán již roku 1782, nová vinopalna roku 1801.

HISTORIE
Původně zeměpanská ves Velenovice byla v majetku velehradského kláštera od jeho založení. Tvořila vždy samostatný klášterní statek, který býval často zastavován. V polovině 14. století odtud pocházela řada brněnských měšťanů. Tehdy měla ve vsi majetek i drobná šlechta. Ve 14. století zde zřejmě vznikla tvrz. V roce 1494 zastavil klášter zdejší statek Janu Doupovcovi z Ivanovic, od roku 1518 měl zástavu starobrněnský klášter cisterciaček a roku 1543 brněnský měšťan Hanuš Leinberger.
Značné škody, které vsi způsobili Švédové při obléhání Brna roku 1645, byly však poměrně rychle odstraněny: v letech 1650-1652 byl opět zprovozněn dvůr a roku 1673 byly jíž všechny domy opět osazeny.
Po třicetileté válce se vesnice poněmčovala. U panského dvora ve vsi vznikl v letech 1682-1686 vrchnostenský zámek, při němž byla po několika letech zřízena zahrada; ke statku patřil i pivovar s palírnou, postavený v letech 1692-1702 přes odpor brněnských měšťanů, a roku 1750 i 2 hospody, kovárna aj.

HISTORIE
Ves náležela k zeměpanskému panství Veveří. Někdy před rokem 1373 získal některé zeměpanské lesy a pozemky v prostoru Bystrce klášter cisterciaček ve Starém Brně. Kopec a les Hlubočec na protější straně Svratky daroval markrabě Jan roku 1373 klášteru augustiniánů u sv. Tomáše v Brně (hora Hlubočec se proto dnes nazývá Mniší), jenž pak roku 1381 dostal od markraběte Jošta i ho-ru (Pekárná) mezi Bystrcí a Žebětínem.
Obecní pečeť se znamením radlice, kosíře a hroznu je doložena roku 1703.
Před rokem 1749 byly pozemky nově, rovnoměrně rozděleny. V Bystrci byl panský dvůr a mlýn (1750); dosavadní dvůr roku 1805 nahradil Nový dvůr.
Do roku 1848 Bystrc stále patřila k panství Veveří — statek Říčany.
Za 1. pozemkové reformy byl dvůr velkostatku Rosice-Veveří z velké části zestátněn, zbytek byl rozparcelován. I po reformě zde přetrval velkostatek kláštera sv. Tomáše v Brně.

URBANISTICKÝ VÝVOJ
Černá pole (Schwarzfeld) bylo jméno polní trati severně od Cejlu. Na svazích nad údolím Ponávky a Lužánkami existoval ještě koncem 18. století souvislý pás vinic. Územím procházela cesta ze Zábrdovic na hráz Hutterova rybníka a Velkou Novou Ulici, a ze Zábrdovic do Králova Pole, z níž se záhy odpojovala přímá cesta do Soběšic.

HISTORIE
Ves bývala zeměpanská a kromě jiných obyvatel zde od pradávna žili také střelci, kteří zde měli dvůr a byli panovníkovi povinni zvláštní službou.
Po založení města Brna kupovali ve vsi pole a vinice brněnští měšťané. Brněnský obchodník Bernard získal od černovických střelců jejich zdejší dvůr. Roku 1375 celou ves zapsal markrabě Jošt kartuziánskému klášteru v Králově Poli. Zalesněné pozemky nad vsí patřily v 15. století benediktinskému proboštví v Komárově. Desátek, který plynul rovněž do Komárova, předal roku 1528 probošt Štěpán Etwan brněnské kapitule.
Ves byla citelně postižena Švédy roku 1645 za obléhání Brna, ale díky úrodné půdě se brzy obnovila. Ves se poněmčila v 17. století. Z té doby je též zachována obecní pečeť se znamením rádla.
Černovice patřily až do roku 1848 k panství Královo Pole.
Roku 1784 byla robota přeměněna na peněžní a obilní dávky.

HISTORIE
Ves, původně česká, patřila od neznámé doby komárovským benediktinům, kteří od 2. poloviny 13. století dávali zdejší půdu emfyteutickým právem brněnským měšťanům.
Jeden dvůr koupil brněnský měšťan Bohuslav, který se později psal Bohuš z Jeršpic.
Od poloviny 13. století bylo tedy ve vsi několik dvorů, jejichž počet se ve válečném 15. století zmenšoval. Komárovské proboštství vlastnilo Dolní Heršpice až do svého zániku; tehdy je roku 1527 poslední probošt Štěpán Etwan odevzdal spolu s ostatním majetkem kapitule  sv. Petra v Brně, v jejímž držení zůstaly až do roku 1848.
Poddaní měli právo šenku vína ze svých vinohradů, které bylo po roce 1620 různě omezováno. Koncem 16. století zbývaly ve vsi poslední dva svobodné dvory, jejich majitelé však rovněž museli robotovat, neboť vrchnost v té době podstatně rozšířila výměru svých pozemků, které bylo potřeba obdělávat.

HISTORIE
Roku 1539 osvobodil biskup Stanislav Pavlovský svému poddanému Jiřímu Dvořákovi v Chrlicích jeho dvůr od všech platů a robot, s výhradou vrchnostenských práv a služeb; za to měl každý držitel dvora střežit zrušený vrchnostenský dvůr „Dvořisko" (na místě pozdější vsi Dvorska) mezi hranicemi vsí Sokolnice, Kobylnice, Šlapanice a Tuřany a chrániti ho od škody.
Nový panský dvůr a ovčín byl postaven roku 1770 olomouckým biskupem Maxmiliánem hrabětem z Hamiltonu.
V sousedství dvora byla již roku 1787 založena ves Maxmiliansdorf, nazvaná po zakladateli dvora, teprve později dostala české jméno Dvorská ve smyslu „dvorská osada, patřící ke dvoru".
Obec, připojená k Brnu roku 1971, si dodnes zachovala vesnický ráz.

HISTORIE
Ves vždy příslušela k modřickému obvodu lenních statků olomouckého biskupství.
Roku 1465 ji spolu s několika dalšími vesnicemi pronajal biskup Tas z Boskovic Matěji Rajsnarovi. Roku 1568 osvobodil biskup Vilém Prusinovský z Víckova obyvatele od odúmrti a dal jim právo svobodného nakládání s majetkem.
Ves zpustla ve třicetileté válce, byla však brzy obnovena.
Od roku 1777 patřilo léno olomouckým arcibiskupům a od roku 1864 brněnskému biskupství. Roku 1783 byly rorobotní povinnosti převedeny na peněžité dávky a některé práce.
Obecní pečeť je dochována z roku 1666, pečetní znamení obsahuje kosíř, hrozen, krojidlo a tři květiny.                                                   Obecní les byl z velké části vykácen za první slezské války roku 1742, kdy bylo dřevo použito na opevňování města Brna a Špilberku.
V 1. třetině 20. století nabyla obec zčásti průmyslového charakteru.

HISTORIE
Ves leží na starém sídelním území. Zeměpanská půda,j ejímž střediskem byla tvrz s poplužním dvorem, se již od 13. století postupně dostávala do držení brněnských měšťanů.
Roku 1373 prodal měšťan Bohuš tvrz, poplužní dvůr, a 18 hřiven platu na Horních Heršpicích markraběti Janu Jindřichovi, jenž je téhož roku prodal kapitule sv. Petra v Brně, která zde pak měla dvě kanovnické prebendy - ves a dvůr. Heršpická tvrz ztrácela v 15. stoleti obranný význam ve prospěch hospodářské a správní funkce dvora. Když roku 1527 kapitula získala majetek zrušeného komárovského kláštera, přenesla správu z Horních Heršpic do Komárova a heršpická tvrz
s dvorem se změnily v selské usedlosti. Stávaly údajně v prostoru pozdějšího Centrokovu (severně od vsi).
Při obléhání Brna roku 1645 měli Švédové ležení v Horních Heršpicích a při odchodu ves úplně zničili. Většina obyvatel se tehdy rozutekla. 

HISTORIE
Husovice byly původně zeměpanské, brzy však došlo k drobení pozemkové držby, když se hospodářské dvory i menší části půdy dostaly do držení brněnských měšťanů, šlechty a církve.
Ve 13. století zde již asi existoval i mlýn a nejméně 2 dvory.
Ves odváděla desátek zábrdovickému klášteru, pod jehož duchovní správu náležela.
Ve 14. století držel svobodný dvůr moravský zemský hejtman Jindřich z Lipé, který jej roku 1325 věnoval s právem výkupu klášteru cisterciaček ve Starém Brně, jemuž připadla i převážná část vsi.
Kolem poloviny 14. století měli v Husovicích značný pozemkový majetek také brněnští měšťané. Markrabě Jan Jindřich koupil od měšťana Anshelma dvě velká popluží u Dolního dvora a u cesty do Zábrdovic a roku 1370 je obě věnoval augustiniánskému klášteru
u sv. Tomáše v Brně, který je připojil ke svému dvoru v Králově poli.
K roku 1595 je doložena obecní pečeť s mluvícím znamením (husa).

* včetně části sídliště Lesná a Štefánikovy čtvrti

HISTORIE
Ves odedávna patřila olomouckému biskupství jako středisko poměrně velkého panství a bývala propůjčována jako léno příslušníkům nižší šlechty, sídlícím pak na místní tvrzi a píšícím se někdy z Chrlic.
V letech 1320-1326 zde bylo 10 manů (manských dvorů).
Roku 1567, za biskupa Viléma Prusinovského (1565-1572), byla manská léna zrušena a biskupské statky Chrlice, Modřice a Žatčany byly spojeny v jediné biskupské panství se sídlem v Chrlicích, kde byla tvrz a velký dvůr.
Obecní pečeť se znamením dvou zkřížených nožů je dochována z roku 1622. Ves byla citelně postižena třicetiletou válkou. Po válce zůstala více než polovina polí a vinic pustýc. V Chrlicích tehdy existoval vrchnostenský pivovar (roku 1900 mimo provoz).
V 1. třetině 20. století byla ve vsi slévárna železa a kujné litiny Moravia (1912), sladovna, košíkářské a kartáčnické dílny slepeckého ústavu, výroba kysaného zelí a zeleninových konzerv M. Buriana (1910)  

HISTORIE
Ves se připomíná roku 1324, kdy Jindřich z Lípy, nejvyšší maršálek království českého a moravský zemský hejtman, daroval dva lesy
u Obřan a Jehnic klášteru cisterciaček ve Starém Bmě.
Po válkách v 15. století ves úplně zpustla a ještě roku 1562 se uvádí jako pustina. Později se zde usadilo na 15 rodin a vesnice byla obnovena. Panské pozemky byly soustředěny u dvora, na němž roku 1667 sídlil svobodník Jan Jehnický. Ke dvoru patřily i vinice a pivovar.
Obecní pečeť má mluvící znamení - jehně držící praporek.
Roku 1801 daroval kníže Alois Josef z Lichtenštejna svému radovi a řediteli Františku rytíři z Haymerle za věrné služby Jehnice se dvorem, zámkem a novou vesnicí Mokrou Horou. Tím se Jehnice staly samostatným statkem. Obyvatelé vsi se tehdy živili polním hospodářstvím a nádenickou prací. Ke statku náležel také i mlýn         a cihelna.

součást městské části Židenice

URBANISTICKÝ VÝVOJ
Ves Juliánov (Julienfeld) byla založena roku "1786 na katastru Židenic (na panství zábrdovického kláštera na rozparcelovaných pozemcích černovického dvora) a byla pojmenována po Julianě, dceři majitele tohoto dvora, který ves založil.

HISTORIE
Král Václav II. daroval roku 1300 patronát kaple sv. Jana na Špilberku, k němuž náležely Řečkovice a Jundrov s mlýnem na Svratce, řádu německých rytířů v Chelmnu v Prusích.
První výslovná zpráva o Jundrově pochází až z roku 1323. Pojmenování Judendorf - Židovská ves vzniklo patrně v důsledku dlouhodobější zástavy vsi některému z brněnských židů ve 13. a 14. století.
V 2. polovině 14. století získali ve vsi značné majetky někteří brněnští měšťané. Markrabě Jošt dal Jundrov patrně brzy po roce 1375 klášteru augustiniánek v Brně. V roce 1438 se ve vsi uvádějí zahrady, vinice    a mlýn.
Roku 1581, po zániku kláštera, získali ves brněnští jezuité.
Ves utrpěla značné ztráty za obléhání Brna Švédy v letech 1643