HISTORIE
Ves patřila k Veveřímu hradu.
Dvůr u Kníniček držel roku 1481 kníže Kazimír Těšínský, pán na Veveří; tehdy si na něj činil nárok i brněnský měštan Jeroným. Vinařství, o jehož existenci svědčí i jméno trati „na Vinohrádku", zaniklo zřejmě za třicetileté války. Roku 1750 zde byly 2 mlýny           a stoupa.
Správu obce řídil rychtář, purkmistr a radní. Pečetní znamení obsahovalo radlici a 2 hrozny.
Ves byla v letech 1936-1940 zatopena přehradou a náhradou byla       od roku 1935 vybudována nová stejnojmenná ves.
Roku 1935 existovaly v okolí vsi 4 pískovny.
Součástí Brna se nové Kníničky staly roku 1960, Kníničská (Brněnská) přehrada však již roku 1957.

HISTORIE
Vesnice náležela zábrdovickému klášteru od jeho založení (1209-1210) až do konce 14. století, kdy přešla ke klášteru dominikánek sv. Anny v Pekařské ulici a stala se součástí klášterního statku Blažovice.
Roku 1782 převzal panství náboženský fond a roku 1824 koupil blažovické panství hrabě František Xaver z Dietrichštejna.
Roku 1850 zdědil veškerý majetek František Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle, jehož rodu již zůstal.
Ves měla pečeť se znamením tří hvězd kolem hroznu a kosíře.
Součástí Brna se Kohoutovice staly roku 1919.

HISTORIE
Ves se původně jmenovala Luh a náležela moravskému markraběti.
Benediktini zde někdy v průběhu 12. století zřídili proboštství a Komárov se stal střediskem statku zahrnujícího několik okolních vsí.
Roku 1236 byl v Komárově sjednán mír mezi českým králem Václavem I. a rakouským vévodou Bedřichem. V proboštství se roku 1238 konalo zasnoubení Vladislava, syna Václava I., s dcerou Fridricha Babenberského a rakouskou dědičkou Gertrudou.
Velehradský klášter prodal roku 1444 svůj majetek na Luhu i ve Starém Brně starobrněnským cisterciačkám.
Roku 1527 zůstal v Komárově již jen probošt Štěpán Etwan,
který 15. 4. 1527 odevzdal se souhlasem Ferdinanda I. vše, co proboštství zůstalo, brněnské kapitule u sv. Petra.
Během obléhání Brna Švédy byla ves z větší části vylidněna.

HISTORIE
Stará zemědělská ves Komín bývala samostatným statkem, který počátkem 13. století patřil Divišovi z Divišova z pozdějšího rodu Šternberků.
Roku 1240 se Komín stal součástí tišnovského klášterství.
Komínský mlýn s dvorem a příslušenstvím sloužil roku 1577 jako papírna.
Za třicetileté války zanikly komínské vinice.
Na obecní pečetí měl Komín znamení radlice a vinařského nože.
Součástí Brna se Komín stal roku 1919 jako téměř čistě zemědělská ves (byla zde jen výroba likérů, od roku 1909 působila ve vsi záložna).
Na místě dřevěného jezu a mlýna na levém břehu Svratky postavil roku 1923 ing. Petr malou vodní elektrárnu (od roku 1936 v majetku Západomoravských elektráren), sloužící později jako vyrovnávací provoz Kníničské přehrady. Byly zde instalovány jedny z prvních Kaplanových turbín pro energetické účely.

HISTORIE
Stará zeměpanská ves byla postupně rozdrobena mezi církevní ústavy   i brněnské měšťany.
Kolem poloviny 13. století získali značný starobrněnští johanité.
Roku 1365 patřilo celkem 11 dvorů v Králově Poli různým brněnským měšťanům, další zde měli četné menší reality. Kolem poloviny 14. století rozsáhlé majetky od brněnských měšťanů koupil markrabě Jan Jindřich. Část z nich věnoval roku 1356 nově založenému klášteru augustiniánů poustevníků v Brně, a použil na vybudování vlastní vedlejší rezidence, v níž často pobýval. Krátce před smrtí daroval markrabě Jan Jindřich veškerý svůj zbývající majetek při vedlejším sídle (tvrzi) v Králově Poli kartuziánskému klášteru Nejsvětější Trojice, který zde roku 1375 založil.
V 15. století v Králově Poli opět nabývali půdu někteří brněnští měšťané, museli se však podřídit některé z klášterních vrchností jako ostatní usedlíci. Roku 1544 prodali kartuziáni městu Brnu rybníček

HISTORIE, URBANISTICKÝ VÝVOJ
Pracovně se při výstavbě sídliště používal název „Za Tišnovkou“, podle polohy areálu za tratí Brno-Tišnov. V březnu roku 1965 však bylo rozhodnuto, aby se sídliště nazvalo podle krásné přírodní polohy poblíž soběšických lesů „Lesná“.

HISTORIE
Předchůdcem vsi bylo významné hradiště v poloze Staré Zámky.
Ves Líšeň ve 13. století patřila pánům z Kunštátu.
Město Brno získalo patrně ve 40. letech 14. století právo, aby líšenští sedláci dováželi z každého lánu fůru kamene na městskou dlažbu. Někteří brněnští měšťané získali v Líšni větší nebo menší majetky.
Roku 1558 byla Líšeň na žádost Jana Leskovce z Leskovce na Cerekvici povýšena na městečko Ferdinandem I., který mu též udělil znak se znamením vinného lisu s hrozny - vyjádření zaměstnání zdejších obyvatel.
Roku 1617 král Matyáš znovu vysadil a nadal městečku tři výroční trhy (na sv. Řehoře, na sv. Víta, na sv. Matouše apoštola a evang. Páně) a dva týdenní trhy (ponděli, čtvrtek).
Roku 1714 majitel Jan Kryštof z Freienfelsu a na Tvarožné, postavil nový zámek. K panství v polovině 18. století patřila Líšeň, Slatina a Obce; ve všech třech vsích byly dvory a kavárny, v Líšni též pivovar, hospody, masné krámy. Roku 1819 odkázal František Xaver rytíř z

HISTORIE
Již v období Velké Moravy existovala na levobřežní terase Svitavy
v prostoru Maloměřic, Židenic a Obřan (zčásti i na pravém břehu) významnější koncentrace osídlení.
Původně zeměpanskou ves daroval ve 12. století brněnský údělný kníže Vratislav benediktinskému klášteru v Třebíči.
Roku 1241 byly Maloměřice vypáleny a zpustošeny Tatary. Teprve koncem 13. století byla ves obnovena. Později získal vesnici rod pánů z Lipé, z nichž Jindřich z Lipé ji roku 1325 daroval spolu s Hlubočany a statkem v Husovicích klášteru cisterciaček ve Starém Brně.
Ves měla v pečetním znamení písmeno , vinařský nůž a dva křížky. Byla velmi poškozena za švédského obléhání Brna roku 1645.
Po zrušení kláštera roku 1782 Maloměřice nadále patřily starobrněnskému panství, při němž vytrvaly až do roku 1848.
Od 2. poloviny 19. století začal výrazný růst vsi díky přílivu dělnictva do brněnských a v menší míře i místních průmyslových podniků

HISTORIE
Prostor Medlánek byl osídlen již ve starší době hradištní.
Původně zeměpanská ves se v neznámé době dostala do vlastnictví školy u kostela sv. Petra v Brně, jíž patřila počátkem 13. století.
Roku 1237 si však vyměnil král Václav I. Svůj majetek v Bosonohách za školní statky petrského plabána v Medlánkách a Březolupech - ves se tak opět vrátila do panovníkových rukou.
Od doby před polovinou 14. století ves střídavě drželi brněnští měšťané a příslušnící světské šlechty.
Roku 1409 držel Medlánky Jan z Medlánek, statek tehdy tvořil dvůr se dvěma poplužími, ovocný sad, vinice, louky, pastviny a lesy.
V té době zde byl postaven zámek, při němž nadále existoval dvůr a pivovar, který později nahradil lihovar. Výslovně se zámek připomíná  v 18. století jako letní sídlo. Brněnští měšťané vedli s velkostatkem četné spory o dovoz medláneckého piva do Brna.

HISTORIE
Ves byla jako osada obce Jehnice založena na jejím katastru parcelací vrchnostenské půdy pozořického panství.
Později vznikl samostatný katastr Mokré Hory.
Ves byla pojmenována podle sousední hory, na níž stávala kaple.
Roku 1884 postavili obyvatelé Mokré Hory uprostřed vsi kamenný kříž, vedle byla roku 1889 postavena hranolová obecní zvonička.
Roku 1953 se Mokrá Hora stala samostatnou obcí, a roku 1960 byla připojena k Brnu.

HISTORIE, URBANISTICKÝ VÝVOJ
Nový Lískovec je novodobý sídelní útvar, který vznikl na jižním okraji pisáreckého lesa nad údolím Svratky při cestě ze Starého Lískovce do Pisárek. Roku 1898 začala výstavba domků, zvláště úředníků a zaměstnanců brněnských továren a úřadů v cípu katastru (Starého) Lískovce v trati Tišlerky.
Do roku 1918 vznikla vesměs řadová rodinná zástavba na území mezi lesem, silnicí (Rybnická ulice) a Prostřední ulicí, tedy severní část.
Do konce 30. let byl celý Nový Lískovec v podstatě zastavěn, zástavba patrových řadových domků nebo dvojdomků však nebyla na celém území zcela souvislá.
Po roce 1945 se existující struktura dále zahušťovala. Teprve roku 1960 byl Nový Lískovec jako osada oddělen od (Starého) Lískovce.
V 80. letech začala v jižní části Nového Lískovce vznikat sídlištní výstavba a koncem 80. let bylo v celém území mezi kohoutovickou a jihlavskou silnicí založeno poslední brněnské panelové sídliště Kamenný vrch.

    * včetně nového sídliště Kamenný vrch

HISTORIE
Ve středověku bývaly Obřany samostatným statkem. Patřil Přibyslavu z Křižanova, který se v roce 1234 psal též z Obřan.
Gerhard ml. z Obřan vybudoval. v 70. letech 13. století nový hrad Obřany. Novější bádání jej ztotožňuje s hradní zříceninou na kopci Šumbera.
Ves Obřany patřila roku 1367 Čeňkovi Krušinovi z Lichtenburka. Ve vsi se postupně vyvinuly dva dvory.
Ve 14. století měli ve vsi mnoho vinic brněnští měšťané, kteří z nich platili městskou sbírku.
Škody za třicetileté války byly poměrně malé. Před polovinou 18. století došlo k novému rozdělení půdy poddaným. V té době byla v rukou poddaných i půda Horního i Dolního dvora.
Obec řídili rychtář, purkmistr a konšelé. Na obecní pečeti z roku 1750 je znamení dvou hroznů a kosíře.
Roku 1840 byla založena, přádelna. V letech 1843-1849 vznikl jako 

HISTORIE, URBANISTICKÝ VÝVOJ
Ves patřila zábrdovickému klášteru, který ji roku 1327 prodal klášteru cisterciaček ve Starém Brně, při němž zůstala do roku 1848.
Malá víska vznikla ve svažitém terénu nad hlubokým údolím Rakovce.
Ves měla na počátku 17. století pouhých 9 osedlých, ve 2. polovině  18. století vzrostla na 21 domů a do roku 1834 na 27 domů. Jádrem staré vísky byl malý čtvercový prostor s křížkem uprostřed, jímž procházela stará cesta. Na tuto miniaturní náves navazovala krátká slepá boční ulička po vrstevnici (U zvoničky).
Pouze zástavba v tomto prostoru tvořila až do poloviny 18. století starý Ořešín. Drobnější domkářská zástavba podél stoupající cesty k severu, končící rovněž slepým výběžkem (Klimešova Ronovská), vznikla až ve 2. polovině 18. století. Půdorysnou formu staré í rozšířené vísky lze nejvýstižněji označit jako shlukovou.
 

URBANISTICKÝ VÝVOJ
Prostor Pisárek byl pro Brno důležitý již ve středověku, neboť tudy vedla trasa prvního městského vodovodu od Kamenného mlýna.
Jméno Pisárky se váže na stará místní pojmenování „písařův les" a louka „Písařka". Písemně je název prvně doložen roku 1673 v soupisu

URBANISTICKÝ VÝVOJ
Ponava jako katastrální území a městská čtvrť vznikla až při reformě 1966/1969, a to převážně na katastru Velká Nová Ulice a Červená se zahrnutím části katastru Králova Pole kolem Červeného mlýna. Roku 1979 bylo území Ponavy zmenšeno o blok vymezený ulicemi

součást městské části Brno - jih

HISTORIE
Přízřenice patřily patrně k původním statkům svatopetrského kostela, kterému je daroval zeměpán.
Za švédského obléhání Brna roku 1645 byla vesnice vypálena (včetně kapitulního mlýna), vyloupena a poddaní se rozutekli. Její obnova trvala zhruba 10 let. Jestliže již před válkou byla značně německá, noví osadníci poněmčení kdysi české vsi dokonali.
Na Svratce (při novodobém soutoku Svratky a Svitavy) stál v Přízřenicích vrchnostenský mlýn se svobodným dvorem.
Roku 1750 zde byl zámek a dvůr.
Obecní správu vedl rychtář s konšely. Na obecní pečeti z poloviny 18. století je znamení hroznu, kosíře a radlice.
K Brnu byly Přízřenice přes značnou vzdálenost od města připojeny již roku 1919 jako čistě zemědělská ves (malá vinařská továrna po roce 1900 zanikla), v níž pracoval jen mlýn a provozovala se výroba

HISTORIE
Ves bývala zeměpanská, ale brzy, se jednotlivé díly dostaly jiným držitelům.
Dvůr v Řečkovicích s 5 lány a kaplí, dal roku 1331 král Jan Lucemburský Elišce Rejčce, která vše roku 1333 věnovala novému klášteru cisterciaček ve Starém Brně.
Větší část Řečkovic i s patronátním právem ke kostelu náležela ke druhému dvoru. V držení této části vesnice se střídali brněnští měšťané a příslušníci drobné šlechty.
Ves velmi utrpěla roku 1645, za švédského obléhání Brna. Roku 1673 byly všechny zdejší vinice (za rybníkem a na hoře Západ) pusté.          Do roku 1750 byly z pustých usedlostí udělány nové, současně byly přeměřeny pozemky.
Koncem 19. století se obyvatelé živili polním hospodářstvím, obchodem s obilím a řemesly, bylo zde rovněž mnoho zedníků a